Devatenáctiletá Lenka z okolí Ostravy už z projektu Mladý hrdina vyrostla. Její příběh je ale natolik inspirativní, že jsme si ho nemohli nechat jen pro sebe. Lenčino vyprávění navíc potvrzuje skutečnost, že dobrovolnictví nikdy není úplně bez odměny. Všechno dobro, které pro druhé uděláte, se vám totiž mnohonásobně vrátí.  

Lenka studuje Střední zdravotnickou školu v Ostravě a ve svém volném čase se jako dobrovolnice věnuje lidem s mentálním či tělesným znevýhodněním. V Duhovém domě Slezské diakonie už více než dva roky rozjasňuje těmto lidem dny povídáním a čtením. Společně také poslouchají písničky, zpívají nebo hrají společenské hry. Někdy pomáhá pečovatelkám s podáváním stravy či jinou dopomocí v oblasti každodenní péče. S lidmi z Duhového domu byla také na pobytu v přírodě, který i pro ni samotnou byl krásným zážitkem a účastní se i některých dalších jednorázových akcí.  

Před pár lety byla přitom Lenka úplně jiný člověk. V dětství jí dělalo problémy najít si kamarády. „Od mala jsem nebyla kolektivem svých vrstevníků příliš dobře vnímaná. Děti se mi smály ve školce, na základní škole i na některých táborech a ani na střední škole jsem se ve třídě neměla s kým moc bavit,“ vypráví Lenka. V šestnácti letech se proto rozhodla, že se v jejím životě musí něco změnit. „V roce 2016 jsem těsně před Štědrým dnem napsala do Duhového domu e-mail, v polovině ledna jsem nastoupila a postupně se začalo obracet vše k lepšímu. Týdně jsem strávila pět skvělých hodin s klienty a pracovníky Duhového domu a byla jsem někde potřebná. Slyšet od někoho jiného než od rodiny, že mě má rád, bylo moc krásné,“ svěřuje se. Dobrovolnictví jí naprosto změnilo život. Postupem času si díky Duhovému domu Lenka našla přátele a svou práci miluje natolik, že s místními lidmi oslavila i své osmnácté narozeniny. 

„Všem lidem bych přála, aby je mohla v nemocnici anebo jakémkoliv zdravotnickém zařízení ošetřovat zrovna Lenka. Její empatie, ochota pomoci a obětavost jsou skutečně nevšední a obdivuhodné,“ říká o Lence její paní učitelka Marie Adámková, která nás na příběh upozornila. Laskavá dobrovolnice se také zúčastnila mimo jiné výletu do zoologické zahrady a pro ty, kteří se kvůli svému znevýhodnění nemohli zúčastnit, zařídila návštěvu jednoho z ošetřovatelů zahrady přímo v domově.  

Mladá dobrovolnice ale šíří svůj životní elán i za branami Duhového domu. Volné chvíle tráví Lenka v Centru pro rodinu a sociální péči – v Integračním klubu Brána. Tam se spolu s dalšími dobrovolníky věnuje mladým lidem a dětem se zdravotním či tělesným znevýhodněním. Dochází na dramatický kroužek a jezdí s nimi na výlety. Zapojila se například do fotbalového zápasu Kopeme za lepší svět, výletu do ZOO, návštěvy vánočních trhů v Bratislavě či výletu do Prahy. Brána byla také prvním místem, kde se Lenka v kolektivu svých vrstevníků konečně cítila dobře. „Když jsem přišla do Brány, tak jsem se vlastně poprvé zařadila bez problémů do kolektivu svých vrstevníků – dobrovolníků. Dobrovolnictví změnilo můj život a ten, kdo má za co děkovat a být vděčný jsem jedině já,“ říká mimořádně skromně Lenka.  

Svým příběhem by chtěla motivovat mladé lidi s podobnými problémy, aby se nebáli dobrovolnictví vyzkoušet. „Určitě nejsem jediná, kdo to má v životě se zařazováním do kolektivu podobně jako já. A právě takové lidi bych chtěla motivovat k dobrovolnictví, které jim může pomoci zlepšit život a postupně ho zlepšovat i jiným,“ dodává.

Mladou budoucí zdravotnici aktuálně čeká maturita, a proto musí své aktivity částečně omezit. Hned po jejím úspěšném složení však plánuje, že se ke svému netradičnímu koníčku opět naplno vrátí. „Někdo sportuje, jiný maluje a já se chodím bavit mezi lidi, kteří jsou za to rádi a já jsem ráda s nimi,“ uzavírá svůj příběh Lenka.