Jan Sláma není tak úplně typický dvacetiletý mladík. Před třemi lety se dvěma spolužáky z gymnázia s rozšířenou výukou programování v Brně vytvořili online platformu Nenech to být (v zahraničí existuje pod názvem FaceUp). Díky té dodnes pomohli už mnoha šikanovaným školákům nejen z Česka.

Po několika předchozích projektech jsme si jednoho dne řekli, že by to chtělo přijít s něčím novým, u čeho by nebyl primárním cílem business. Chtěli jsme přinést pozitivní hodnoty a někomu pomoct,“ líčí Jan, jak je napadlo vytvořit zrovna tuto aplikaci. Zamyslel se se spolužáky nad problémy, ke kterým měli sami blízko. A vzpomněli si na šikanu. „Všichni tři jsme se během dospívání nejednou ocitli v roli mlčící většiny – šikany se přímo neúčastní a ráda by něco udělala, ale neví, jak zasáhnout,“ popisuje.

Platforma Nenech to být pracuje s mobilní aplikací a webovým formulářem. Ty slouží jako anonymní schránka důvěry dětem, které trpí šikanou nebo si jí všimli ve svém okolí. Kluci totiž na začátku přemýšleli, co vlastně brání tomu, aby se šikana včas řešila. Obrátili se proto na odborníky a došli ke třem důvodům, proč o ní děti často nikomu neřeknou.

Prvním z nich je strach, že se zloba obrátí vůči nim. „I já jednou kvůli šikaně šel za třídní učitelkou, pak se to ale prokeclo a sám jsem se stal terčem agresorů,“ potvrzuje Jan. Děti taky často neví, komu by vlastně o šikaně měly říct. Problémem je i to, že nechtějí žalovat a často jde i o jejich kamarády.

Ozývá se i pět dětí denně. Některé zvažují sebevraždu

Anonymní formulář Nenech to být pomáhá řešit všechny tyto problémy. „Celou věc stavíme pozitivně. Chceme, aby děti upozorňovaly na to, že se někdo ve třídě necítí dobře,“ vysvětluje Jan. Když někdo v aplikaci šikanu nahlásí, informace se dostane přímo k odpovědné osobě na škole. Spolu s upozorněním na problém pak do školy putuje i spousta tipů a rad, jak by měli postupovat dál.

Jednoduchý přístup se v praxi hned osvědčil. Když kluci s projektem začínali, chtěli ho během roku dostat na sto škol a pomoct aspoň jednomu dítěti. „Tu stovku jsme nakonec dali asi během týdne nebo dvou,“ usmívá se Jan. Za necelé tři roky, kdy aplikaci provozují, ji využilo už skoro pět tisíc tři sta dětí. „Teď je to obvykle i pět dětí denně,“ říká zapáleně Jan. Nejvíc dětí se jim ozývá ze šestých a sedmých tříd. Většinou jde o menší problém, kdy ale učitelé mohou díky včasnému zásahu šikaně předejít.

Už se ale setkali i s vážnějšími případy. Některé oběti zvažovaly sebevraždu. „Jedna žákyně viděla svou spolužačku dívat se na videa s návodem, jak si uvázat oprátku,“ vzpomíná Jan. Jindy dívky někomu přes internet pošlou svou nahou fotku, ta se rozšíří po celé škole a dívka je zoufalá. „Někdy je to hodně drsné,“ shrnuje Jan.

Start-up, jehož úspěch se počítá v jednotkách pomoci

Projekt získal brzy po svém vzniku záštitu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Od samotných učitelů autoři velmi často dostávají poděkování, aplikaci vnímají jako velký přínos. Některé školy projektu dělají i aktivní propagaci. „Nejvíc se ale snažíme projekt šířit dál sami,“ popisuje. Spolupracují proto s influencery a YouTubery, ale i s organizacemi, které na školách přednášejí.

Došlo nám, že za projektem je o dost větší potenciál,“ shrnuje svou zkušenost Jan. Dnes se mu spolu s dalšími věnuje naplno a povedlo se jim ho rozšířit i za hranice. Pomáhají dnes tak už nejen v Česku a na Slovensku, ale i v Polsku, Jihoafrické republice, Mexiku, USA a v dalších zemích. Rádi by navíc platformu rozšířili i do dalších institucí jako sportovní kluby a letní tábory.